THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přesně opačný trend, než by se na základě předchozích alb dal předpokládat si zvolili EAST OF THE WALL. Než však začneme oprašovat fanfáry na počest nečekaného tvůrčího tahu, poslechněme si pozorně tuto desku a dejme se na cestu proti proudu času. Proti proudu v tom smyslu, že Američané místo dalšího zvolňování své dříve neučesané tvorby se po letmém nakouknutí za hranice prostřednictvím alb „Ressentiment“ a „The Apologist“ jakoby rozhodli zase pěkně vrátit zpátky.
Těmto dojmům se nelze ubránit hlavně v úvodu jejich loňského alba, kdy po krátké předehře nastoupí ve skladbě „I`m Always Fighting Drago“ ostře řezající kytara v líbezné kooperaci s neotesaně znějícím vokálem. Celkově značně dřevorubecká produkce posluchače znalého předchozích počinů skupiny a především natěšeného na další nepředvídaná dobrodružství musí chtě-nechtě výrazně znejistět.
EAST OF THE WALL se do povědomí zapsali především jako tvůrčí a hravé hudební těleso, které se umí velice dobře poprat s nástrahami a výzvami, jež nabízí současné dění na metalové scéně. Živé jádro, stále žhnoucí horkým tvrděmetalovým magmatem, posloužilo jako spolehlivá platforma pro pestrý život „tam nahoře“, jenž zahrnoval mnohé vlivy od rocku, až po například velice jemné jazzové náznaky, či vkusné užití dechových nástrojů (hlavně album „Ressentiment“).
Novinka se zdá být v tomto směru, když ne krokem zpátky, tak přinejmenším stagnací. Zkrátka nepřináší nic nového. Všechno už tady víceméně předtím v podání kapely bylo. Skladbám stále nechybí svěží tvůrčí duch, ani všudypřítomný pocit dobře a úpřímně odvedené práce, přesto však nad tím vší začíná čnít závan nevyužitého potenciálu.
Na druhou stranu jsem však dalek tomu, abych tohle album jako celek odsoudil. Jakmile totiž opadne prvotní pocit zklamání, otevře se další kapitola velice rozmanitého příběhu, u kterého se nejspíš nakonec nudit nebudete. Když se dostane řada na kompozice, které opět skvěle žonglují s různými přístupy a žánry, naplno se projeví talent skupiny uplácat z různých materiálů fukční výsledný produkt.
V tomto ohledu dominují hlavně ty delší skladby, ve kterých je pochopitelně náležitý prostor pro rejdiště bohatých aranžmá a hrátky s atmosférou. Například v „The Fractal Canopy“ skupina překvapí vynikající odbočkou do Seattle někdy z první poloviny devadesátých let, aby pak natěšeného konzumenta své tvorby vrhla v zápětí do tvrdé metalové mlýnice. Motiv, který by sám o sobě utáhnul jednu velmi dobrou rockovou skladbu zde poslouží pouze jako krátkodobá návnada.
Rozhodně se nedá i navzdory předchozí kritice říct, že by EAST OF THE WALL svojí čtvrtou desku jen tak rutinně odbyli. Na to se tady ještě pořád dějí velké a zajímavé věci. Skupina, přestože již zmiňovaný pocit lehké stagnace nezmizí po celou dobu poslechu „Redaction Artifacts“, stále naplno rozvíjí své přednosti, snaží se hledá nové cesty, zkoumá své možnosti a přitom stíhá tvořit kvalitní skladby. Jen tomu bohužel tentokráte i navzdory vší snaze, výborné instrumentaci a výtečné schopnosti udržet složitější hudební celky pohromadě chybí více odvahy udělat delší krok a, ačkoliv se to stále bojím vyslovit naplno, i nějaká další výraznější vize. Ta současná se totiž začíná již trochu opotřebovávat.
EAST OF THE WALL a jejich propracovaná moderní metalová progrese. Baví, nutí k pozornému poslechu, ale přesto se začíná vkrádat pocit mírné stagnace.
7 / 10
Seth Rheam
- bicí
Matt Lupo
- kytara, vokály
Greg Kuter
- kytara, vokály
Chris Alfano
- basa, vokály
Ray Suhy
- kytara
1. Solving the Correspondence Problem
2. I'm Always Fighting Drago
3. Obfuscator Dye
4. The Fractal Canopy
5. Arbiters Meet
6. Third-Person Camera
7. Excessive Convulsive
8. The Methuselah Tree
9. A Negligible Senescence
10. Redaction Artifacts
11. Noir Filter
Redaction Artifacts (2013)
The Apologist (2011)
Ressentiment (2010)
Split with Rosetta / Year Of No Light (2009)
Farmer's Almanac (2008)
East of the Wall (EP) (2007)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.